Obrázky z výstavy. Černoušek tamtéž.

8. září 2017 v 14:45
Už jsem zase jinde, v Dorsetu u dědy, ke kterému se vracím pravidelně. Je tu málo volna a tentokrát i málo spánku, takže jsem pořád unavená a na blog nemám čas ani myšlenky. Navíc mám pár obrázků a bylo mi jasné, že formátování na tabletu bude noční můra. Taky, že jo. Zatím je tu nechám poházené naležato a upravím je, až se dostanu na PC. Nebo to nejde? Jsem tak nešikovná nebo blog.cz zamrzl v devadesátkách?

Když jsem se ve Verwoodu ocitla poprvé, čekala na mě široká postel plná různých kytičkovaných prostěradel a povlečení, jen si vybrat. Pokaždé tu spím jako princezna, třeba takto:


Jak se v tom asi cítí kolegové - chlapi, kteří přijdou po mně? Přehrabují a hledají bílé a obyčejné nebo ta kvítka a kraječky ani nevidí a je jim to jedno?:)

Včera jsem pekla blackberry&apple crumble. My jsme tu dva a můj slovinský kolega nejspíš nemohl uvěřit svým očím. Náš děda totiž není jen pohádkově dobrotivý stařeček. Je to spíš trochu senilní, trochu paranoidní a občas prostě zlej a dětinskej dědek. Holky za ním podruhé nepřijdou, takže má doma samé chlapy, kteří mu buchtu sami od sebe jen tak neupečou. Ale já to samozřejmě nedělám pro ně, dělám to pro sebe a pro Kláru.
Přes silnici je "common", kus oplocené divočiny na kraji města a teď je plný ostružin. Sem tam je někdo sbírá, ale většina si je koupí na tácku v Tescu za dva paundy a sběrače si akorát rozpačitě prohlíží. Proč si chlapi nedovolí protahovat se mezi keříky a sbírat bobulky do misky na domácí pečení? Nesehnou se pro mátu u potoka? Proč se na chodníku nezastaví a nenakloní se přes plot, aby si přivoněli k růži? Proč si občas nesednou nebo nelehnou do těch i v srpnu šťavnatých trávníku, které tu jsou zřejmě pro nikoho? Proč nikoho nevidím, jak se dotýká tisíciletého sloupu v kostele? Tak to dělám za dva, připadám si jak rozpustilá holčička a za každé tři (fajn, pět) upřené pohledy dostanu úsměv:). Nakonec, zachraňuju tím reputaci něčemu společně pociťovanému a těžko vyslovitelnému............ ne?
Ale zpět k pečení. Když jsem se tak ochomýtala po kuchyni, děda přijel, chvíli koukal a věcným tónem povídá: "You are a very graceful man, Vít, I've noticed. You've got an air of gracefulness around you." Tedy, že si všiml, že vyzařuji jakousi eleganci až půvab:D. A odjel. Nejdříve jsem to považovala za bezvýznamnou frázi, ale přemýšlela jsem o tom a zjistila jsem, že to tak vůbec není! Náš děda totiž žije namnoze už ve svém vlastním světě, občas nakoukne do našeho společného (jako želva vystrkuje hlavu z krunýře), bezelstně okomentuje, co vidí a zase se stáhne zpět. Jeho poznámka neměla žádný podtón, nebyla to narážka, bylo to prostě nezaujaté (v obou smyslech toho slova!) a tedy víceméně objektivní pozorování. A tedy pro mě naprosto úžasné ocenění a úspěch! Od půvabného muže k nemotorné ženě už nemůže být tak daleko:D. Já jsem si dlouho myslela, že to první mi bude stačit a to druhé nesmím nikdy dopustit, ale už to cítím jinak. I kdybych to nikdy neměla dotáhnout dál než na položenu, budiž.
No a crumble dopadl nečekaně úžasně, byť bylo všechno od oka. Byla jsem nadšená! Jen kdyby náplň nevypadala jako salát z červené řepy... fůj:).

I miska je s kytičkama:).

A vrátím se ještě k výstavě queer umění. Bylo to lehké zklamání. Zdůrazňují, že queer si zvolili jako široký nezavazující termín namísto různých akronymů (LGBTQA+ a kdovícoještě). Přesto jsem měla pocit, jako by polovinu výstavy koncipoval třicetiletý bílý londýnský/aristokratický gay pro sobě podobné. Pro MtF tam toho moc zajímavého nebylo. Zato spousta nahatých svalovců a hezounů, nic pro mě;).
Ale! Já jsem si totéž dopoledne koupila na marketu v Greenwichi svoje první pořádné prstýnky. Dva.


Já už nějaké mám, ale to jsou jen hračky z drátu a skla a nikdy jsem je nenosila. Je to nezvyk, jít po ulici s výraznými prsteny, pořád jsem si je musela prohlížet, jako když jsem měla venku poprvé nalakované nehty (čirým lakem. na barvičky se ještě necítím). Připadala jsem si.... jako buzerant:D.
Ale!! V galerii dva černoši kontrolovali batohy. Jeden (ten velikej!:)) si prstýnku hned všiml a ptá se, jestli to má být oko. Dokonce mě chytil za ruku a ukazoval ji tomu druhému, který byl očividně překvapený a moc ho to nezajímalo:D. Já jsem byla taky zaskočená a zrovna hodně v chlapském módu, tak jsem se na žádný flirtíček nezmohla, jen jsem se smála a šla si po svých. Ale bylo to krásný, jak to hned viděl...:) Připomnělo mi to, jak já vnímám ženy, když jsem sama v ženském módu. Jak automaticky studuju, v čem tkví jejich krása. Jaké mají vlasy, jak zkombinovaly oblečení, boty, kabelku, jaké mají doplňky...
Ale!!! Za čtvrt hodinky si mě ti dva v té velké galerii našli, postávali poblíž, hlasitě v tom tichém sále vykládali a smáli se (no jo, asi to byla jen náhoda, ale chová se takto galerijní personál?!) a mě to k němu táhlo, ale styděla jsem se a cítila jsem se příliš chlapsky a ještě nepřipravená a nevěděla jsem, jestli vůbec chci, aby mě oslovil a co mám vlastně dělat. Po rozhárané půlminutě jsem to už nevydržela, ani jsem se na něj nepodívala a odešla jsem (ale alespoň jsem PROŠLA těsně kolem nich!!). Kláro, Kláro:D:D.

Takové jsou teď mé malinké holčičí radosti/strasti, když si nemůžu/nemusím foukat vlásky, oblékat se zlehka do dámského, řešit pořád kosmetiku, náušničky, coming outy; co ze starého života ještě držet a co z nového života už já a okolí sneseme. A kam to vlastně všechno vede. A jestli nepřijdu o všechno a o všechny. Ale tohle stejně řeším pořád.

Na konec slíbené obrázky z výstavy. Proto sem moji tři čtenáři přišli, ne?;)

Muž nebo žena? Quentin Crisp.

Žena nebo muž? Julian Eltinge.

Moje jsou hezčí :P.


:)

Vážně jsem si chvíli myslela, že tam mají smíšené toalety. Ale ne.

Vypadá to jako Burne-Jones, ale není to Burne-Jones. Je to Evelyn De Morgan.
















"Eve" v mramoru od Thomase Brocka. Lidi chodili okolo a věnovali jí jediný pohled. Jak je to vůbec možné?? Já jsem chodila okolo doslova a nemohla jsem se vynadívat. Slovo "dokonalost" si dovolím zřídka, ale tohle je dokonalá krása. V ideálním světě bych tam byla sama, měla bych na ní hodinu, kruh rudohnědých kožených křesel (abych ji viděla ze všech úhlů) a nakonec bych se s ní samozřejmě hezky pomazlila. Vy byste si na ni dokázali nešáhnout?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama