Klára přijela domů

27. září 2017 v 19:29
Ještě než začnu mluvit o sobě a kromě toho ještě o sobě, podělím se s vámi o vychytávku, na kterou jsem narazila na letišti. Banánový shake... s avokádem. Přímo se to nabízí, ale nikdy mě to nenapadlo. S nezralým banánem a polotučným mlékem lze docílit té sametové pěny, která tak luxusně klouže do krku, ale já mám ráda syrové plnotučné z mlékomatu a z shaku je tím pádem sice moc dobrá, ale taková pocitově trochu nechutná vodička. Avokádo to krásně zahustí, zabarví a... no však si to zkuste sami. Jsou v tom cukry, tuky, zasytí to, chutná to... Jen kdyby tady nebyla rostlinná mléka tak drahá. 70 korun za litr Alpra?! WTF? To je jedna z mála věcí, co tu jsou dražší než v UK!

V Anglii na to nebyl čas ani k tomu nebyl moc důvod, ale doma jsem se na sebe kriticky podívala do zrcadla... a bylo mi do pláče. Z tohohle tady prostě nikdy nebude ani škaredá ženská! Co s tím mohu, vyjma operací, dělat?
Říkají, že estradiol umí divy, jenže to je pořád tak rok daleko a dokud to neuvidím na vlastní oči, neuvěřím, že to bude fungovat i na mně... Po roce a půl na fytoestrogenech..., co když ta změna bude už jen maličká?:(((
Vlasy dělají moc. Po návštěvě kadeřníka si připadám skoro krásná, jenže sama to tak dlouho neudržím a nemůžu tam chodit co dva týdny.
Fousy... laser nad nimi na krku a tvářích pomalu vítězí, ale knír (jéžiš, je to ale obludné slovo:D) a bradu pořád ještě neoholím do hladka.
Náušnice, to bude jen kosmetická změna.
Nové brýle budou brzy, ale i to nakonec bude jen maličkost, myslím.
Make-up. To je samozřejmě řešení a nutnost. Ale tu já mám jakýsi blok - nechci se malovat, bojím se toho. Bojím se, že mi to nepůjde, že selžu, tak to odkládám. Kdy konečně vyrostu z těchto dětinských myšlenkových vzorců?:D A přitom já už jsem se kdysi malovala a docela mě to bavilo, jenže to byla sexy hra, teď je to realita a práce.
Úsměv, samozřejmě. Jak jednoduché, jak obtížné.

( --- A zrovna v tento moment jsem si sundala svetr a vyprsila jsem se v tričku s kulatým výstřihem v brněnské kavárně. Prstýnek, náramky. Jo, trochu se potím. Ještě, že se můžu věnovat tabletu. Dýchej, Kláro, dýchej!:D Všem je to jedno, přirozeně, jenom mně ne:). --- )

Ještě k té tváři, jako by nestačilo, že je docela mužská, je ještě spálená na 5 (slovy PĚTI) místech. V květnu jsem byla na výšlapu, spala pod širákem a ráno se probudila s něčím lepivým na tváři a popáleniny mám z toho ještě dnes. Tyhle jsou na lícní kosti (kam si dámy nanášejí tvářenku:) a nevypadá to tak zle. Tři další mi zůstaly po minulém laseru, kdy jsem slečně řekla, ať se do těch fousů pořádně pustí a ona mě poslechla. Tyhle vypadají prostě jako špatná pleť, je to hnus. Mám-li tu nějakou milou čtenářku, dovedeš si představit, že se jednoho krásného dne probudíš a na své pěstěné alabastrové tvářičce najdeš rudé spálené fleky? A teď nevíš: bude to tam týden, dva měsíce, do příštího léta, trvale? Nad kolenem mám třeba spáleninu z července 1996;). To je hodně korektoru! Nebo půjdu na laserové odstranění jizev po laseru? Kdo to má pořád vymýšlet a platit? Huh!

Ale před zrcadlem jsem si zoufala jen chvíli. (Psát o tom trvá teda dýl:-o) Vytáhla jsem epilátor, žiletku, vysavač na tu horu chlupů a po bezmála třech hodinách protivné a bolestivé práce se mohla potěšit výsledkem. Nó, od krku dolů to není tak zlé!:) Jaké má Klárka najednou hebounké kozičky! A to už není ani zadeček, to je zadnice! (Z toho mám tedy smíšené pocity...) A do pupíčku by už mohl piercing (předtím tam prostě nebylo do čeho píchnout, taková jsem byla hubená). A ta tenoučká zápěstí, jak jsem se za ně v pubertě styděla a jak jsem teď ráda, že je mám! Á dokonce sama sobě voním!;) Je to bída, že se musíme oblékat. Moc to zatím neumím a nahatá si připadám hezčí:)).

To oblečení mě po návratu zaskočilo. Pozapomněla jsem, že jsem v létě vyházela spoustu mužského oblečení, včetně většiny triček. A ta dámská, která jsem nakoupila místo nich... co jsem si to myslela?? V lepším případě jsou sportovní nebo s obrázky (ty jsou OK na ven nebo na doma, ale ne mezi lidi), v horším případě jsou malá (to nosit nebudu vůbec - ukazovat bříško a bradavky - není mi čtrnáct;). Je to asi nevyhnutelná cena pro ty transholky (takových nás ale myslím moc není), které dlouho nemají potřebu měnit šatník a pak se to zlomí a všechno musí pryč. Vkus, odvaha, zkušenost, vlastní ženskost se mění tak rychle, že co je super kousek dnes, je za měsíc nenositelné. Ještě, že jsem s tím počítala a nakupovala v second handech:). Takže poslední týden zase hodně utrácím za podzimní věcičky.


Chci sem napsat o sobotní hospodě. Já skoro nepiju a hospodské řeči mě obyčejně nudí a pivo uspává, ale tentokrát to bylo jiné, zajímavé, dobré. Bylo to setkání s několika spolužáky z gymnázia. Asi po roce. Vzpomínala jsem: naposledy viděli jen dlouhé vlasy a nehty a dámskou peněženku. Bylo to všem jasné už tehdy nebo se pro klid duše rozhodli nic nevidět?:) Kdo ví, každopádně jsem toto setkání brala jako coming out. Coming out před těmito lidmi a obecně před lidmi z mého malého rodného města je snad nejtěžší ze všech. Odjakživa jsem cítila z těchto stran jistá očekávání, poměřování se, skoro soutěživost, kdo to kam dotáhne, kdo jak "uspěje". Ukázat jim, že procházím tranzicí z muže na ženu, že jsem tedy jako muž selhala, to je těžké. Jako bych slyšela ten soud a odsudek: "On byl vždycky jinej. A pak mu to asi nešlo se ženskýma a byl moc sám nebo co a takhle dopad. Chudák.............", řečené soucitným a přesto rezervovaným tónem. Nesnesitelné, protože tak to vůbec není! Dvojnásob nesnesitelné, protože to tak samozřejmě trošičku je;).

Dlouho jsem se tohoto coming outu obávala a když přišel jeho čas, zjistila jsem, že se na něj docela i těším:). Jenom jsem slevila z původního plánu jít co nejvíc en femme a oblékla se decentně: úzké dámské džíny, unisex svetr, který prsa nezdůrazňuje ani neskrývá, náramek. Dlouhé lesklé nehty, vyfoukané vlásky.
Vzali to jako by nic, za což jsem byla zpočátku ráda, ale jak se večer přehoupl v noc a noc v ráno, začalo mně být líto, že Klárku ignorují a chtějí vidět Viťana (i když nic jiného očekávat nemůžu!). Dokonce jsem začala pochybovat: je možné, že nic nejde poznat? A pak zdrcující: no jasně, oni mě mají prostě za gaye. To mi vyhovovalo před třemi měsíci (být gay je MNOHEM bezpečnější, než být transka), ale teď už ne! Já vám dám! Měla jsem opilou chuť provokovat, ale udržela jsem se, za což se teď musím pochválit. Však příště vám ukážu jinačí paničku!!!:D
Nakonec mě už cestou do pelechu zachránil hlouček opilých, před nonstopem pokuřujících mládežníků. Ozvalo se: "Hej kámo, jsi chlap nebo ženská?" A všechno bylo zase v pořádku. Takovou mi udělali radost!:)

No a díky bohu, že už se v hospodách nekouří. Slečna si shání oblečky, vlásky si češe, pak si se svým mužem sedne na drink a po třech minutách může celá do pračky. Hrůůůza.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama