"Do you want to be a shemale?"

16. září 2017 v 15:07
Asi jsem želvovitost našeho dědy poněkud přecenila:). Ale pěkně popořadě...:

Začalo to novým kolegou z Venezuely.
(Kterážto alespoň dle jeho vyprávění jako stát pomalu přestává existovat. Potápějící se loď, kde už každý rve pro sebe a kdo může, uteče. Esmond prodal dům a tři auta a za utržené $4000 odletěl s manželkou a dvěma cérama do Evropy, kde teď místo v módě podniká v utírání zadků a jeho angličtina je tak směšná, že ho i já beru vážně jen těžko. Dovedeš si to představit?)
Přišel mi poštou extrakt ze zeleného čaje a on se ptal, co to je, tak jsem mu to řekla.
(Vymýšlet si nepravdy je docela namáhavé a v tomhle jobu musíme myslet na sebe a být ekonomičtí se svou energií. Dvojnásob když moje skutečná práce je Klára a vydělávání peněz je jen vedlejšák, chápeš?)
Že to blokuje testosteron a že chci být míň chlap a víc žena a že už teď asi chápe můj úsměv, když se předtím ptal, kolik mám dětí:D.

Ale to nebylo všechno. Později téhož dne jsem seděla o přestávce v Costa Coffee a snažila se psát předchozí článek, když děda s Esmondem jako na potvoru přijeli, přisedli a trochu rušili. Děda měl jeden ze svých lucidních momentů, žertoval s baristkami a na mě pomrkával s tím, že později bude mít soukromý dotaz. No oukej, někdy si toho všimnout musel. A večer se bez okolků spiklenecky zeptal: "Do you want to be a shemale?"

A shemale?!? Jako první mi blesklo hlavou, co si to ten oplzlej dědek dovoluje, použít pro mě tohle nekorektní, z porna vykoukané pojmenování?:D. Ale hned jsem si uvědomila, že pro něj to je normální slovo bez jakýchkoli negativních konotací, že jiné slovo ani nezná a já už přemýšlím jako takoví ti "militantní" příslušníci jakékoli menšiny, věčně na stráži svých nejasně stanovených hranic... Nikdy jsem nechtěla být taková... a ono je to asi nevyhnutelné. Zatím to zkousnu, ale s každou další podobnou vulgární objektifikaci to bude o kousek těžší. Ještě dlóóóuho budu pro lidi v prvé řadě "ta transka", "ta jiná", "ten divnej" a teprve poté Klára, člověk, osobnost. S mou výškou to tak možná bude celý život. To je DĚSná představa. Každý kripl, cigán, buzna, nezaměstnaná socka, milionářský synek, rajda, alkáč a pan továrník by byli rádi především lidi a až potom nálepky a tagy, ne?

No, nevím už jakými slovy, ale jeho domněnku jsem potvrdila a během následujících dní to přineslo nečekanou změnu. Před dvěma týdny jsem tu brečela, jak jsem musela nechat Kláru doma a ono je to najednou tak nějak lepší:). Tady ten děda je už občas jako dítě, bez větších zábran, co na srdci to na jazyku a tak mi nastavuje docela čitelné a poučné zrcadlo:
Nebere mě samozřejme z ničeho nic jako ženu, ale už ani jako chlapa. Bere mě jako osobu s misí a s cílem, který jakkoli je nepochopitelný, vyvolává určitý... shovívavý respekt? (já vím, že je to protimluv, ale... sedí to) Občas se ptá na podrobnosti mého "procesu" a vtipkuje ("How are your mammaries? Are you feeding them well?":D) a já zjišťuju zajímavou věc: že už se nechci stydět a skrývat, ani nechci, aby lidi viděli a předstírali, že nic nevidí. Chci si o své tranzici s lidmi normálně povídat, chci ji přirozeně žít a být na ni i hrdá. A ono to pomalu půjde. Přestože pořád vypadám jako muž, který si chudáček myslí, že je žena. (Což pro mě byla odjakživa nesnesitelná představa. Pořád se mi to nelíbí, ale té fázi se stejně nevyhnu a... ono to přece nějak půjde:))
Mám radost z maličkostí. Bylo potřeba vysát dům a pokosit trávník. Konečně jsem to udělala: řekla jsem si o vysávání a řekla jsem jim proč: protože jedno je víc ženská práce a druhé víc mužská práce. Akceptovali bez řečí:).
Nebo když přišla řeč na mé jméno. Šlo to těžko a polilo mě při tom horko (je to tak INTIMNÍ záležitost. být zrovna za chlapa a přiznat, že se ve skutečnosti jmenuješ Klárka, to je jako vyrvat si chlupatou prackou své dívčí srdíčko a ukazovat ho handlířům někde na trhu. jenže ono to tak prostě JE!), ale dostala jsem to ze sebe. A byla jsem tak ráda!:)
Nebo když přijde pánská návštěva, pokaždé se ptám, dala-li by si šálek ("Care for a cuppa?" je teď moje oblíbená fráze:)). Jay the Musician na mě koukal skoro vyděšeně, Roger the Engineer byl milý, ale nechtěl. Zato PC Andrew Robinson se mi díval do očí a smál se od ucha k uchu, tak jsem mu to poctivě oplácela. Nebo spíš oplácel on mně?;) Kdo si začal?!:D. Jen je škoda té angličtiny. Jsem zvyklá mluvit pomalu, přesně a přemýšlet u toho; jak chlap!:/. Klára se spontánně projevit cizí řečí zatím neumí. Tak si to vynahrazuje právě nonverbálně. To mě hrozně baví a naplňuje a někdy šokuje...:)

Když jsem před měsícem odjela do Anglie, přišlo mi nemožné, že bych se kdy mohla cítit jako žena i tady. Teď vidím, že to je zase jen otázka vůle, času, odvahy a práce. Chyběla mi víra, teď mi chybí spíš energie, kterou ze mě tady ten job vysává, i když se bráním že všech sil... Navíc se mi bouří hormony. Já ještě nejsem na HRT a láduju do sebe místo toho spoustu různých rostlinek a tělo jednou za čas řekne DOST. To je pak den, dva, tři zle:/. Tenhle článek jsem v ukradených chvilkách, když mi to bolehlav dovolil, slepovala snad skoro týden. Stojí mi to za to? Musím věřit, že ano.

Naštěstí letím za pár dní domů a začne mi opravdová práce. Vlastně ne, ještě před tím vytáhnu z pod postele epilátor! Po měsíci vypadám v klíně, jako jsem v klíně vypadala kdysi:D. Ale už mě ty chlupy (a i minulost, kterou mohou symbolizovat a s kterou také musím pořád dokola bojovat) vlastně tolik neštvou. Mám s oběma soucit, jsou to dinosauři a jejich čas se krátí;).



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama