První a zmatený. O jménech.

28. srpna 2017 v 13:38
Takkk... Jak vlastně začnu, po týdnech odhodlávání se začít si o sobě blogovat?:) Neuspořádaně!

Chci si sem psát, co mě zrovna napadne. Deníček. Hlavním smyslem a tématem ale asi bude transsexualita. Ta moje:). Jsem muž, ale bude ze mě pořád víc a víc žena. Takže o sobě budu psát (pokud to zrovna nebudu cítit výrazně jinak) v ženském rodě.

Tenhle blog je takové pokračování tohoto vlákna na jednom anglickém fóru o... uh... pěstování prsou. Už bych si ráda psala o své tranzici/přeměně a o spoustě jiných věcí než jen o ňadrech a mám pocit, že moje tamní "já já já" posty jsou hodně off-topic a už tam prostě nepatří.
A k založení blogu mě inspiroval nádherný blog O Tereze. Nikdy předtím jsem žádné blogy nečetla a tento mě teda lapil a dotýká se mě hluboce. Čtu si ho pěkně od začátku už asi měsíc a je to takový motivační soundtrack (wordtrack?) k mé tranzici, která v poslední době nabrala pěkné obrátky. Už to není hra. Už je to můj život.

No ale protože se ráda blížím k cíli oklikou, abych toho hodně viděla (ne, není to vždy výhodné :)), budu chvíli mlít o něčem jiném a nepodstatném.

Jména tohoto blogu. "Můj koutek". Prostě jsem nevěděla a už jsem se chtěla pustit do prvního článku, tak jsem tam plácla tohle. Myslela jsem, že to půjde snadno změnit, no ale zatím to vypadá, že budu psát pod touto neoriginální hlavičkou navěky:/.

A co je to ten okireen? Je to jméno mimozemské rasy ze staré české/slovenské sci-fi povídky. Jako dvanáctiletý chlapeček jsem potřebovala jméno, které bych mohla používat jako svou identitu, kdykoli si o to řekne PC hra anebo ten začínající internet. Vit Mary, kombinace mého a sestřina jména, pod kterou jsem lámala rekordy v motorkách Accolade z velké diskety, už se stávala prostě nepřijatelnou. Nové jméno muselo znít záhadně a cool, být krátké a originální. Dlouho jsem ho hledala. Okireen dlouhá léta sloužil skvěle, nikdy se mi nestalo, že by byl na serveru už někým zabraný. Jenže jako twenteenovi mi už zase přišel dětinský - jméno pro přihřátého fantasy geeka, ne? Líbil se mi oki, krátké, elegantní, ale obvykle už obsazené. Později, když jsem na webu začala poněkud přihřátou stopu skutečně vytvářet, jsem okireena zase nepoužívala, protože jsem se styděla a bála se, že mě tak najdou a poznají lidé z mého okolí nebo z minulosti. No ale teď se díkybohu stydím míň a míň a není důvod nepoužívat staré dobré jméno:).

Když už mluvím o jméně. Se svým ženským jménem mám velké trápení. Pořád mi uniká. Hrozně moc bych si přála, aby si mě našlo samo, abych jednou najednou věděla a cítila, že takto se jmenuju a můžu ho hrdě používat. Ráda bych z této volby úplně vyloučila rozum a rozhodla se citem. Ale to mi asi už nebude dopřáno.
Takto ke mně před léty přišla Kamila. Tehdy jsem se ještě považovala za chlapa, kterému feminizace připadá jako věc zakázáná, nemyslitelná a přitom naprosto správná. Tedy ve výsledku neodolatelně sexy tabu:). A Kamilka, takové hyperfemininní jméno, k tomu prostě sedla krásně. Když jsem fantazii začala po krůčcích přenášet do všední reality, vzrušující vůně zakázaného ovoce začala mizet a Kamilina správnost s ní. Potřebovala jsem "normální" jméno. Kláru. (Jak jsem ke Kláře přišla už jsem psala jednou anglicky a to stačí:).)
Jenže problém nastal, když se mě známí začali na mé ženské jméno ptát. Bylo to těžké, představit se jako (i třeba jen budoucí) Klára. Přemýšlela jsem proč. Kamilka je jméno pro kurvičku. Klárka pro princeznu. Já bych chtěla být oboje, někdy se tak i cítím:), ale zatím ani jedno nejsem. Potřebuju ještě obyčejnější jméno? Hned mě napadla Lucie. A expřítelkyně (jak já tohle slovo nesnáším!! budu jí říkat D.) mi začala říkat Alice. A tak si ta jména v hlavě ohmatávám a ochutnávám každou chvíli a nikam to samozřejmě nevede.
Přitom minimálně v psané interakci ho potřebuju! Včera jsem si kupovala vstupenky. Do objednávky jsem musela zadat jméno. To mužské jsem prostě nemohla. Tak ale jaké z těch tří?!:D Vytočená svou nerozhodností jsem tam plácla to nejstarší... a musím uznat: Klára Š.....ová vypadá na vytištěné vstupence velkolepě:).

Mimochodem, jsou to vstupenky do aquacentra v Pasohlávkách. Do bazénu budu muset v dvoudílných plavkách, protože ta prsa už ukazovat nemůžu. To tedy bude intenzivní. Ani muž, ani žena. Jak se k tomu českej taťka s rodinkou za zadkem postaví? Usměju se na něj a budu doufat, že pozitivně:). Anebo uteču do sauny, kde budou všichni nazí a sobě rovní:D.

Tedy, napsat první článek mi dává zabrat. V češtině je to snad ještě těžší než v angličtině, poněvadž tady každá věta musí být (a nemůže být) perfektní!!!;) A pocit, že píšu pro čtenáře a ne jenom pro sebe, mi na jistotě a lehkosti taky nepřidává. Ale i v tom je smysl blogu. Celý život se uzavírám a chráním své nitro před okolím a to napáchá škody. Tak to teď půjde ven:).

Hned zveřejnit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama